Jak vznikl Tvůj návrat do přípravek?

Ono to asi bylo vyústění celé situace. Před pár lety jsem převzal šéftrenéra přípravek, ale záhy nás klubové povinnosti donutili, abych šel ke starším žákům. Byl jsem o pár kategorií mimo a ztrácel tak čas i možnosti ovlivňovat dění u nejmladších ročníků. Od loňské zimy jsme toto téma řešili. Má hlava byla nastavená jasně, buď pokračovat v žácích a opustit úplně přípravky, nebo se vrátit k nějaké mladší kategorie a plnit roli, kterou mám. Bylo to dlouhé rozhodování, každého baví "velký fotbal", ale rozhodli jsme se takto. Zpětně musím říct, že ač mi 11kový fotbal chybí, jsem rád, že jsme udělali toto rozhodnutí. Jsem blíže všem kategoriím a dalo mi to možnost během podzimu navnímat co a jak dál. S trochou nadsázky jsem i blíže mým dětem, které v přípravce mám a mám je "pod kontrolou".

Aktuálně máš za sebou podzim u U11, jaké jsou Tvé pocity?

Tento ročník má svou historii, ať už byla jakákoliv. Do nového působení jsem tak šel s respektem ale zároveň s jasnými cíli, které musíme postupně zvládnout. Samozřejmě není vše růžové, ale troufám si říct, že jsme udělali velký pokrok. Ať už v herní, tak hlavně v organizační složce. Jdeme krok za krokem. Pokud tedy shrnu podzim, panuje spíše spokojenost.

Jak hodnotíš svůj návrat do úseku z pozice šéftrenéra?

Hned na začátku jsem deklaroval, že nechci a nebudu dělat unáhlené závěry. Fungování vypadá jinak v dorostu, jinak v žácích, jiný život mají přípravky. Cíl byl jasný, během podzimu zpracovávat informace, dění v kategoriích a postupně vytvořit cestu, na které budeme se všemi kolegy pracovat. Půlrok jsme řešili s jednotlivými zástupci kategorií podzimní fungování a získávali zpětné vazby. Teď je ten správný čas. V příštím týdnu máme zrovna s trenéry přípravek poradu, kde budeme řešit náš směr, možnosti co zlepšit a jak působit dál.

Jaká bude snaha přípravek dál?

Obecně musím říct, že chceme, aby byly děti spokojené, v příjemném prostředí. Naučit a vychovávat kluky i holky mít rád fotbal a jakýkoliv pohyb. Chceme pracovat se zdravým životním stylem, fungujícím kolektivem. Na to všechno ale musí navazovat přísnost na nás trenéry, abychom byli schopni hráče ovlivňovat, získat jejich důvěru. Chceme budovat klubismus, který je neméně důležitý. A pak je tréninkový proces a koučink, na kterém se musí neustále pracovat. V neposlední řadě jsme trochu upravili fungování školičky, které bude všichni věříme ku prospěchu dalších kategorií. Dokázali jsme si vyhodnotit plusy a mínusy nastavené cesty, což bylo důležité. Práce máme hodně, ale cítím ze všech kolegů snahu, což je to hlavní. 

Čekají nás nějaké změny?

Momentálně se nacházíme v takovém přechodném období. Startujeme spoustu nových věcí i včetně tréninkového procesu. Zvýšili jsme náročnost, ale zároveň hledáme hranici tak, abychom z dětí nedělali stroje. Děti potřebují svůj život mimo fotbal a ten jim i rodičům musíme dopřát. Ale ano, po posledních pár letech startujeme jakousi novou etapu.

Jaké mají tedy přípravky své vize?

Tady bychom mohli být hodně rozmanití. Asi bychom mohli rozdělit krátkodobé a dlouhodobé cíle, zároveň na to, co můžeme hned ovlivnit a co bychom si přáli. V současnou chvíli budeme pracovat na ještě větším sjednocení našeho myšlení. I proto vznikl i dokument, který začneme využívat a budeme ho postupně rozšiřovat. Každý trenér v přípravkách má mou úctu, často je to nedocenitelná práce. V současnou chvíli ale cítím, že bychom mohli jít ještě více všichni stejným směrem. Každý trenér bude mít vždycky svou tvář a všichni u nás to dělají skvěle, ale musí být jasno, jakým směrem chce klub jít. Tím začneme a na naši cestu budeme postupně navazovat. Čekají nás v dalších letech rozšíření spolupráce se školami, což bude další důležitý krok. V neposlední řadě rozšíření spolupráce s okolními kluby. Ústecký fotbal musí fungovat jako celek, jinak to nakonec mají všichni těžké. Co se týče té dlouhodobější, snažíme se nastavit trenérské týmy tak, abychom si postupně "vychovali" specialisty pro určité kategorie. V minulosti se pyšnil tenkrát ještě Ravel či Arma úspěšnými přípravkami, které často vedli rodiče hrajících dětí. Dnes už se do toho tatínci takto moc neženou a nezbývá než mít své trenéry, kteří se nám budou u kategorií opakovat, získají tak potřebné zkušenosti a ten správný směr. Nakonec při správném nastavení cyklů ubyde i starost, kdo koho a jak bude další rok trénovat. Věříme, že budeme zase úspěšní, ale hlavně budeme do žákovských kategorií posouvat nadšené hráče s kvalitou i potenciálem do dalších let. To je náš cíl. 

Jaká jsou zmíněná přání?

Ačkoli klub dělal a stále dělá velké kroky co se týče infrastruktury, stále narážíme na své hranice. Dokázal bych si vysnít i tréninkové centrum pro přípravky, kde by bylo vše na jednom místě, kde by mohli trenéři i kategorie spolupracovat a jasně si nastavit svůj tréninkový proces. Není to jen věc Ústí, ale celkově českého fotbalu. Dalším přáním je mít spokojené trenéry, partu lidí, která táhne za jeden provaz a dělá vše s nadšením. Tady si myslím, že jsme na dobré cestě a hodně jsme se posunuli. No a pokud to budeme dělat dobře, budeme mít spokojené děti, spokojené rodiče a správně nastavené prostředí pro ideální rozvoj dětí.