Lojzo, ještě před pár měsíci jsi nastupoval jako profesionální fotbalista v nejvyšší soutěži. Dnes jsi hlavním trenérem kategorie U14, kde kluci poprvé přecházejí na velké hřiště. Jak moc je to pro tebe jako bývalého hráče odlišné? A co považuješ v tomto věku za nejdůležitější?

Jako hráč to pro mě bylo úplně jiné. Už to není jen o tom přijít na stadion, připravit se na trénink, odtrénovat a jít domů. Jako trenér musím plánovat tréninky, komunikovat s rodiči, s hráči i s trenérským týmem. Zabere to mnohem víc času, ale musím říct, že si to hrozně užívám. Jak se postupně se vším seznamuji, baví mě to víc a víc. V tomto věku považuji za nejdůležitější rozvíjet hráče hlavně technicky, ale i takticky.

Kdy v tobě uzrála myšlenka věnovat se po kariéře právě trénování mládeže? A během tvých 243 prvoligových utkání – byl nějaký trenér, který tě ovlivnil natolik, že sis z jeho práce něco přenesl i do své současné role?

Tahle myšlenka mi v hlavě běžela už několik let. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že mě to bavit nebude, ale s věkem ve mně ta myšlenka uzrála a rozhodl jsem se, že po hráčské kariéře budu chtít u fotbalu zůstat a předat dál své zkušenosti.

Kdo mě ovlivnil nejvíc, se těžko říká. Měl jsem hodně trenérů a od každého jsem si něco vzal – ať už to dobré, nebo i to horší. Ale nejvíc mě pozitivně ovlivnil trenér Václav Kotal během mého působení ve Zbrojovce Brno. Pod jeho vedením si myslím, že jsem se nejvíc rozvinul jak technicky, tak takticky.

Máš za sebou s týmem první měsíc společné práce. Je to už dostatečná doba na to, abys dokázal popsat, jaké jsou silné stránky tvého mužstva? A naopak – čemu se v trénincích musíte momentálně nejvíce věnovat?

Myslím, že po měsíci s klukama už je mám načtené, a musím říct, že mě překvapili svou pracovitostí a chutí se zlepšovat. Už za ten měsíc je vidět posun v oblastech, kterým jsme se věnovali od začátku přípravy. Pořád je ale na čem pracovat a kde se zlepšovat.

Aktuálně nás nejvíc trápí hra kolem útočného vápna – dobře se dostaneme k vápnu soupeře, ale předfinální fáze je věc, na kterou se teď musíme nejvíc zaměřit. V dlouhodobém horizontu nás čeká ještě hodně práce, abychom kluky co nejlépe připravili na přechod do další kategorie. Zlepšovat se budou muset po celou svou kariéru.

Za sebou máte prestižní turnaj Memoriál Tomáše Kameníka, který se konal v Teplicích – tedy na místě, které dobře znáš ze své hráčské minulosti. Jaký byl pocit vrátit se tam už v roli trenéra? V boji o třetí místo jste porazili domácí Teplice – jaký to byl zápas a jak moc tě tahle výhra potěšila?

Vždycky, když jedu okolo nebo přímo na stadion, probouzí to ve mně příjemné vzpomínky. Strávil jsem v Teplicích šest a půl roku a mám na to období spoustu krásných vzpomínek. Vrátit se tam jako trenér byla pro mě taková malá inspirace – chtěl bych jednou vychovat hráče, nebo klidně i víc hráčů, kteří by si na takovém stadionu zahráli první ligu.

Zápas s Teplicemi byl jako každé derby. Kluci už měli v nohách dva zápasy ve velkém vedru, ale proti Teplicím šli až na krev a byli odměněni vítězstvím. Já jsem měl samozřejmě radost, ale hlavně za kluky, kteří opravdu makali od začátku turnaje.

V této sezóně jde především o výchovu hráčů, nicméně se musím zeptat – máš ty jako trenér, či vedení klubu i nějaké konkrétní cíle pro tento fotbalový rok?

Ano, pro tento ročník máme konkrétní cíl – vrátit žákovskou kategorii zpět do první ligy. Pevně věřím, že se U15 podaří vyhrát skupinu. Na našem trenérském týmu je, abychom kluky během sezony neustále zlepšovali a rozvíjeli tak, aby zvládli baráž o postup.