Jiří Šumpík

Přinášíme vám životopis Jiřího Šumpíka, držitele Ceny za zásluhy, kterou obdržel v rámci 5. Galavečeru ústecké Army na Větruši dne 30. 11. 2018:

Jiří Šumpík (*05. 10. 1953 v Praze, na Smíchově)

„

K fotbalu mě a bratra Pavla přivedl otec, který aktivně hrál fotbal za Rudou hvězdu Praha. Začal jsem hrát v 8 letech na Tatře Smíchov, kde jsem procházel přes žákovské a dorostenecké soutěže dál a strávil tam 10 let. Těsně před odchodem na vojnu jsem se dostal do kádru „A“ mužstva Tatry Smíchov, která byla účastníkem divize.

Svůj nejkrásnější fotbalový zážitel jsem měl v 9 letech, kdy na tatrovské škváře nastoupil národní tým ČSSR v přípravném zápase před odletem na MS 1962, kde jsme všichni malí žáci byli podavači míčům takovým legendám, jako byli Masopust, Pluskal, Lála, Schrojf, Pupluhár, Jelínek, Kvašňák, Tichý, Pospíchal a podařilo se mě dostat do jejich kabiny před zápasem, přinést nové míče a předat ho mému idolovi Pepíkovi Masopustovi, zážitek na vždy! Kabina voněla kafrem, kávou a všichni měli na sobě sněhobílé dresy se lvíčkem na prsou a mně řekli: Prcku děkujeme, nafoukl jsi to dobře.

Vojenskou službu jsem vykonával ve Staré Boleslavi, kde jsem hrál za místní Duklu na stadionu v Houštce, kde trénoval v minulosti i Emil Zátopek. Po návratu z vojny jsem rok pod vedením trenérů Františka Kneborta a Františka Mottla (bývalí hráči Bohemians Praha a nároďáku) hrál za áčko Tatry Smíchov 3.ligu a v létě 1975 jsem podepsal přestup do ústecké Army. Právě tady začala má 14letá kariéra v dresu Army. Nejdříve pod trenérem Ditrichem, potom Vašek Rys a Quido Kilb, Karel Koubek, Jan Schmeiler, Šindler, Kemko… Každý trenér vám vždy něco dal a obohatil, ale na mé fotbalové kariéře se opravdu podepsali a posunuli mě dál Vašek Rys a Quido Kilb.

Měl jsem tu čest a pokoru hrát s takovými fotbalisty, jako byl Olina Pelc, Vašek Běhounek, Láďa Pražan, Láďa Počta, Jirka Sedláček, Ruda Smetana, s další spoustou vynikajících fotbalistů a hlavně s perlou mé kariéry Milanem Darányim. V té době se říkalo, nejde se na Armu, ale jde se na Daranyiho!

Zápasy, na které se nezapomíná, pohár a druholigové derby s Teplicemi ve druhé lize 6 000 diváků, čtvrtfinále českého poháru s Baníkem Ostrava – mistr ligy, všechny derby – Děčín, Jablonec, Liberec, Chomutov, Most. Přátelské utkání Sparta Praha, Slavia Praha, Bohemians Praha, Dukla Praha…..

V roce 1988 ve 35 letech jsem podepsal přestup do Kovostroje Děčín, tam jsem strávil dva roky ve třetí lize a hrál derby proti své Armě. Proti své Armě jsem hrál také další derby v Neštěmicích v divize, kde jsem byl rok. Pak Libouchec a krajský přebor, tam jsem prožil 4 roky fotbalového života a utvrzoval se v tom, že je čas se s aktivním fotbalem rozloučit. Ve 46 letech jsem se definitivně rozhodl, že středního záložníka v Trmicích po dvou letech už nedám.

Teď všechny čtyřicátníky Studeného, Bílkovského, Hrubeše, Nováka, Hausnera, Fouska, Pelce, Kožíška a Duška proháním ve staré gardě Army, to mě jde velmi dobře…